Články a recenze

Rock & Pop (2011-03-01)

KATR - Nikdo není dokonalej

Pakliže vám - kulantně řečeno - navýsost neinvenční název kapely naznačuje, že Katr je nějaká upocená zábavovka, nenechte se zmást. Tahle plzeňská parta totiž nabízí solidní kytarový hard rock, místy přesahující až do heavy metalu anebo se zvrtávající v řízný rock'n'roll á la Motörhead.

Jinými slovy relativně šťavnatou hudbu, která namísto těžkého zadku disponuje náležitou energií a také výraznými, přitom nikoliv tupými a odpudivě vlezlými melodickými motivy - titulní píseň je v tomto směru naprosto úžasná! Jen by bylo žádoucí se propříště vyvarovat přitroublým textům typu zde přítomné Barbie. Album Katru je poměrně příjemným překvapením, ačkoliv obsahuje vlastně naprosto nepřekvapivou muziku.

Hvězdičky: 3 z 5

Petr Korál

Rock & Pop (2011-03-01)

V3SKA - Cirkus V3ska

Název téhle družiny ze západočeského Stodu mnohé napovídá. I na svém druhém albu nabízí především ska a místy, v těch nabroušenějších partiích, ska punk - ale dojde i na reggae (Atropa bella-donna). Jinými slovy, deska je ve znamení rozverné, zábavné taneční muziky. Do karet souboru hraje i jeho specifický sound, v němž mají důležitou roli netoliko obligátní dechy, nýbrž také akordeon. Ten obsluhuje zpěvák Karel Hlaváček a zajímavá, vskutku charismatická barva jeho hlasu je další předností této formace. Formace, jíž rozhodně svědčí vtip, a s tím se na desce naštěstí nešetří. Pakliže V3ska "vjede" do závažnějších témat, například politických (Mafioso Politico), začne to nepříjemně drhnout a její motor se zadře.
Hvězdičky: 3 z 5
Petr Korál

www.muzikus.cz (2011-01-24)

Matahari: Šapitó iluzí

Druhé album pražské formace Matahari potvrzuje především jednu zásadní věc: že v osobě Žántí (Žaneta Balogová) má tenhle soubor vskutku znamenitou frontwoman. Její vokál působí čím dál vyzráleji a aby usekala špinavé pazoury paní Nudy, občas Žántí svůj projev prokládá parádním agresivním řevem, čímž muzice Matahari dává další rozměr a hlavně patřičně grády. Mohlo ho být klidně upotřebeno ještě víc...
Nahrávka totiž na rozdíl od třaskavých, energeticky mimořádně výživných koncertů Matahari působí docela krotce. Jako by někdo kapele ve studiu přistřihl křídla a přidusil její tvrdost a zvukovou nekompromisnost. Více tak (možná záměrně) vyplují na povrch melodické partie, jenže ty ne vždy disponují potřebnou nosností.
Jinak řečeno, zatímco některé skladby jsou velice zdařilé, jiné trpí jistou nápadovou chudokrevností. Debut Jistota se houpá (2008) byl celkově o něco silnější a zůstává nepřekonán, avšak i Šapitó iluzí ve zdejších poměrech pořád představuje nadprůměrnou záležitost.
Zlatý hřeb: Praha je láska i svině
Zní to jako: rockově-popový crossover à la Guano Apes apod.
Hvězdičky: 4 ze 7
Petr Korál

Plzeňský deník (2010-06-15)

Trio Rubiano znamená Plzeň i Kanadu a slibuje zajímavosti

Svůj nový Maxisingl představí česko-kanadské trio Rubiano zítra v plzeňském klubu Buena Vista. Svoji směs blues, funku, soulu a rocku zahraje od 21 hodin a společnost mu budou dělat spřízněné kapely Nebylo nás pět a Milo. Před koncertem jsme vyzpovídali kytaristku a zpěvačku Rubiana Terezu Hru- banovou, která v Plzni žije.
Kde CD Rubiano Maxisingl vznikalo a je předzvěstí regulérního alba?
Maxisingl vznikal na přelomu let 2009 a 2010 ve studiích Ex-Avik a Pyha.Ktéto desce jsme přizvali baskytaristu Bedřicha Pacelta z Karlových Varů, protože v té době Rubiano nebylo kompletní.
Písně na Maxisinglu určitě nejsou předzvěstí velké desky, jelikož nyní v "plné" sestavě chceme tvořit možná trošku novou energii a konečně vypovídající sound kapely.
Ale určitě to bude stále Rubiano.
Už jste v Buena Vistě někdy hráli?
Ano, loni na podzim. Hrálo senámtam velmi příjemně, protože je tam dobrý zvuk, moc hezká atmosféra a klub navštěvují opravdoví fandové živé muziky.
Který z dalších klubů patří k vašim oblíbeným?
Hodně nás baví třeba klub Watt na Americké třídě rovněž v Plzni, kde je také příjemná atmosféra a dobrý zvuk. Naposledynámho dělal Jakub Polívka.
A co plzeňští muzikanti? Koho si nejvíce vážíte?
Nejvíce mého přítele, srdcem i duchem muzikanta, hudebního režiséra a především zvukaře Pavla Broma z plzeňského studia Ex-Avik, kde Rubiano vzniklo zvukově.
Ještě bych se ráda zmínila o výjimečnost Přemysla Haase, taktéž muzikanta, hudebního režiséra a zvukaře ze studia Pyha, který dělá i špičkový mastering.
Nyní vystoupíte se skupinami Nebylo nás pět a Milo. Líbí se vám?
Muzika kapely Nebylo nás pět je proměosobně ojedinělá a inspirativní. Krásná melodická tvorba, něžná, vznešená a razantní zároveň, označuji ji slovíčkem nářez. Co se týče kapely Milo, jde především o zábavu a vtažení diváka do děje. Mají skvělé texty a velmi dobrou funky taneční muziku.
Viděla jsem je před několika lety na trutnovském festivalu a úplněměfascinovali.
Co bude dělat Rubiano v létě?
Chystáme se na několik festivalů.
Jeden z nejvýznamnějších bude 26. června United Islands of Prague. Také jsme velmi nadšeni z projektu Jiřího Slámy z vydavatelství AVIK, který nás pozval na festival Hudební rej. Ten se uskuteční 19. června na louce u kostela sv. Jiří na Doubravce v Plzni.
Karel Souček

MF Dnes (2010-06-10)

Hlasoplet vydává svoji prvotinu. Po sedmi letech

S debutovým albem Jedním tahem se tento mesíc predstaví plzenský mužský vokální kvintet.
Jedním tahem - tak zní názvev debutového alba, které již tento mesíc predstaví mužský vokální kvintet Hlasoplet.
Zpeváci Petr Berchtold, Zdenek Lahoda, Viktor Fiedler, David Vanác a Jan Fraus puvodne pocházejí z operního souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni a vznik svého souboru datují rokem 2003. Jejich studiová prvotina tak vychází pod krídly hudebního vydavatelství Avik až po sedmi letech. „CD melo být na svete již témer rok a pul, ale kvuli neustálým prutahum, at již ze strany zvuku ci grafiky, se to neustále oddaluje,“ vysvetlil situaci s vydáním kapelník Zdenek Lahoda.
* Proc vaše debutová nahrávka vzniká až tak dlouho po založení souboru?
V prvních letech života kapely jsme hledali pravou tvár. Chvíli trvalo, než se nám podarilo najít správný zpusob aranžování skladeb a také styl vystupování. První pokusy o natocení Hlasopletu se uskutecnily již po dvou letech, ale stále to nebylo to pravé, co jsme od toho cekali. Až potom, v pátém roce života, jsme se rozhodli investovat vetší cástku a pronajmout si profesionální studio a nahrávku uskutecnit. Sejmout zvuk tak, aby v nem zustal prostor a patrícná atmosféra není až tak snadné, jak se na první pohled zdá.
* Jak dlouho jste chystalimateriál a jaké skladby se na desce objeví?
Natáceli jsme v rokycanském studiu Mercury, kde jsme strávili témer celý rok. Deska bude mít pomerne nevšední podobu. Je tam celkem 13 skladeb a všechny jsou spojeny jedním príbehem. Probehne tam tedy asi 45 minut kontinuální hudby, povídání a ruchu. Proto se taky jmenuje Jedním tahem. Objeví se na ní samé známé ci méne známé skladby od ceských i zahranicních autoru. Je to takový prurez naší dosavadní tvorbou. Žánrove je deska naprosto neohranicená.
* A co vaše vlastní písnicky?
Již ted pracujeme na nové desce, kde bychom chteli uplatnit již svoji tvorbu. Je to o dost složitejší, nebot se písnicky musí nejen vymyslet, ale také zajímave zaranžovat a pochopitelne se je musíme naucit, což pro nás v soucasné dobe znamená taky velký oríšek. Jsme rozeseti témer po celé republice a scházíme se mnohem složiteji než pred pár lety. Regionální mutace.
Tomáš Chochole

www.muzikus.cz (2010-06-09)

Drtimosaz: Mraveneček

Drtimosaz ze západočeské metropole nepatří mezi příliš pilné hudební včelky. Šest let po ani ne pětadvacetiminutovém eponymním debutu přichází konečně s druhou, ještě kratší nahrávkou. Obsahuje sice 11 písní, ale opravdu velice stručných. Na druhou stranu to lze brát i jako pozitivum, protože vás tahle deska nestihne začít nudit, což by se u podobného druhu muziky mohlo velice snadno stát.

Drtimosaz totiž hraje velice jednoduchý, skoro až primitivní punk rock s neméně jednoduchým obsahem. Žádná hlubokomyslná filozofie a přemítání o nesmrtelnosti chrousta se nekonají – namísto toho se posluchači dostane jen syrových, úderných a místy zároveň i docela chytlavých popěvků, které dávají vzpomenout na jinou plzeňskou (a svým způsobem kultovní) formaci Bradavice. Čemuž se však nelze divit, když tři pětiny Drtimosazi v Bradavici kdysi působily... Celkově vzato nejde o nic víc než o obyčejný odvazový bigbít: jestli to je málo, to už musí každý posoudit sám.

Zlatý hřeb: Blb obecný

Zní to jako: celkem logicky jako skupina Bradavice

Body: 3 hvězdičky ze sedmi

Petr Korál

Plzeňský deník (2010-03-31)

Nebylo jich pět a debut přináší nové skladby

Naposled je název debutového alba plzeňské alternativní skupiny Nebylo nás pět. Je z místního vydavatelství Avik a obsahuje pět autorských skladeb, které potěší všechny vyznavače tohoto žánru. Deska je vypravena v graficky vydařeném digipacku s dvanáctistránkovým bookletem. "Všechny písně na tomto CD vznikaly zhruba od ledna do června loňského roku. A když jsme se v létě definitivně rozhodli, že je načase něco natočit, přirozeně vyplynulo, že na album zařadíme právě tyto nejnovější skladby. Od těch předešlých jsou kompozičně dosti odlišné a naznačují, že se dále budeme ubírat právě tímto hudebním směrem," vysvětlil zpívající kytarista Štěpán Dyk.

Nahrávání se uskutečnilo v plzeňském studiu ExAvik v režii Pavla Broma. Celý několikadenní pobyt ve studiu a vůbec samotný proces nahrávání byl podle muzikantů skvělý, i když chvílemi dost vyčerpávající zážitek. Při nahrávání totiž vyjdou najevo veškeré nedokonalosti, které jinak lze přeslechnout. Štěpánu Dykovi se plzeňská alternativní scéna těžko hodnotí. "Buď se koncerty alternativních skupin odehrávají tajně, bez vědomí širší veřejnosti, nebo žádná taková scéna neexistuje," směje se. "Na návštěvnost koncertů si však v Plzni nemůžeme stěžovat, takže pokud lze brát Nebylo nás pět za alternativní skupinu, zájem posluchač- stva tady určitě je," zdůrazňuje. Kromě něj tvoří formaci, která vznikla v plzeňském církevním gymnáziu, bubeník Radek Kunc, jeho otec - baskytarista a zpěvák Tomáš Kunc a houslistka Simona Slavíková. Čtveřici se prý nejlépe hraje v Divadle pod lampou, ale oceňuje i nové kluby v Plzni jako například Watt. "Plzeňské hudební scény si vážíme, protože se za poslední roky znatelně rozšířila a z pohledu posluchače je zde možno nalézt široké spektrum žánrů a velmi zajímavých projektů. My logicky nejvíce fandíme projektům okolo církevního gymnázia. Tyto kapely se navzájem ovlivňují a tvoří takový malý samostatný ostrov," uzavírá Radek Kunc.

Karel Souček

www.golias.cz (2010-03-31)

Punková kapela Pod stolem se s hudbou moc nemaže

Absolutně výstižný název si pro své nové album zvolila plzeňská partička Pod stolem. Mazec a hotovo. Tato slova přesně charakterizují jejich punk rock. Dvouminutové úderné vypalovačky a nic kolem toho, žádné zbytečnosti, žádné rozmělňování. Vnitřní stavba písně? Její promyšlený začátek a konec? Vynalézavé aranže? Na to rozhodně zapomeňte.

Sedmnáct nových kousků nahrála trojice Dušan „Feďa“ Utišil, Michal Vaňourek a Venca Vacík, kterým ve studiu Exavik vypomohl Pavel Brom a Tereza Hrubanová. Jedná se o šesté řadové album, které skupina vydala po tříleté odmlce. Nijak se však na muzikantech neprojevila, pořád je to hlavně energický nářez pro všechny pogo tanečníky.

Řada současných punkrockových kapel chce rozšířit svoji fanouškovskou základnu, a proto se na úkor úderného a syrového punku přiklání k melodičtějšímu rocku či dokonce pop rocku. Tento trend formaci Pod stolem nehrozí, stále je v její produkci silně zastoupen punk. To ovšem neznamená, že by na albu absentovaly výrazné melodie a lehce zapamatovatelné refrény.

Na desce převažují rychlé, skočné písničky. K těm nejlepším patří Správnej chlap, Zdar, jsi náš, Tělo zlomený, Každej je tu volnej všem a Šťastnej jako řezník. Melodicky výživné, rytmicky úderné, v tempu odehrané i odzpívané. Chlapci se s tím příliš nepářou, dva tři akordy a je veselo.

K punku nejvíce směřují tvrdé skladby Boxer, Svírá náš osud čas, Mates a Byl tak sám. V nich melodická linka ustupuje syrové naléhavosti a ve vrcholných momentech (hlavně Byl tak sám) dosahují kvalit i takového Visacího zámku. Poslední skupina písniček (V hlavě sníh, Jsem línej) se ubírá spíše ve středním tempu, ale v intencích kapely, takže na nějaké balady či ploužáky tentokrát nedošlo.

Texty formace jsou jasné, upřímné, punkově přímočaré, nic složitého či víceznačného muzikanti sdělit nechtějí. Život prezentují jako poměrně náročnou a těžkou záležitost (práce, samota, únava, ztráta, strach) a východisko spatřují v muzice, kamarádech a barech.

Společnost si zkritizují, ale o politiku se neotírají, asi jim za to nestojí. Některé texty nepostrádají lehkost a humor, občas probleskne vulgarita, ale nikdy není samoúčelná. Stejně jako k němu už léta patří kapela Pod stolem, která natočila další vydařené album. Fungovat bude hlavně na koncertech.

Karel Souček

www.muzikus.cz (2010-03-13)

Pod stolem: Mazec a hotovo

Plzeňští „Podstoláci“ si nikdy nehráli na velké umění. A vlastně je to tak dobře. Ani jejich v pořadí už šesté album (debut Poslední den z roku 1995 vyšel jen jako oficiální kazeta) nepřináší nic víc a nic míň než přímočarý rock’n’roll punk naditý úžasnou energií a zároveň chytlavostí. Když to záměrně (ale opravdu jen lehounce) přeženu, jedna hitovka tu střídá druhou – a že jich tu figuruje hned sedmnáct! Přičemž slovem hitovka rozhodně nemyslím něco, nad čím by si měl slušný člověk odplivnout.

Krátké a úderné, přitom kromobyčejně zpěvné písničky Pod stolem vás přímo neodbytně nutí podupávat si do rytmu anebo vyloženě poskakovat. Zvlášť komické to je v situaci, kdy jdete po ulici, máte tohle album ve sluchátkách a jen stěží zachováváte normální pravidelnou chůzi, protože vás to strhává k nekoordinovaným pohybům (což si autor recenze na vlastní kůži ozkoušel). Kapele pak odpustíte i to, že nabízená myšlenková strava je povětšinou dost nevalné úrovně – jinými slovy, že texty tu fungují spíš jen jako nutná vata.

Zlatý hřeb: Město už znám, V hlavě sníh

Zní to jako: mimořádně melodický punk rock

čtyři hvězdičky ze sedmi

Petr Korál

www.muzikus.cz (2010-02-23)

Jiří Bílý: Projdeme se po ZOO

Psát písničky pro děti je značně ošemetná záležitost. I zkušený tvůrce totiž může snadno zabřednout až po kolena do nechtěné infantilní přitroublosti a stát se karikaturou sebe sama. Málokdo se tomuto nebezpečí dokáže vyhnout s takovou noblesou, jako třeba Petr Skoumal. A právě jeho přístup jako by odkoukal písničkář Jiří Bílý (v 90. letech baskytarista Kurtizán z 25. Avenue), když se také rozhodl spáchat desku pro nejmenší posluchače. Což myslím jako maximální poklonu.

Bílého dětské písně, tematicky stoprocentně „zvířátkovské“, jsou nejen patřičně veselé a hravé, ale především chytré a dobrý vkus neurážející. Navíc byly do života vybaveny v nejednom případě vysloveně nádhernými melodiemi. Nadbytečně nepůsobí ani hojně využitý sbor dětí ze ZUŠ v Poličce. A je vcelku zbytečné přemítat nad tím, jestli se v nich zrovna vyskytuje víc popových, rockových, folkových, bluesových nebo třeba reggae elementů: podstatnější je, že jsou nadmíru povedené a opravdu milé.

Zlatý hřeb: Projdeme se po ZOO, Králík, Morče

Zní to jako: mimořádně vkusné písničky pro naše nejmenší

šest hvězdiček ze sedmi

Petr Korál