Články a recenze

Plzeňský deník (2010-06-15)

Trio Rubiano znamená Plzeň i Kanadu a slibuje zajímavosti

Svůj nový Maxisingl představí česko-kanadské trio Rubiano zítra v plzeňském klubu Buena Vista. Svoji směs blues, funku, soulu a rocku zahraje od 21 hodin a společnost mu budou dělat spřízněné kapely Nebylo nás pět a Milo. Před koncertem jsme vyzpovídali kytaristku a zpěvačku Rubiana Terezu Hru- banovou, která v Plzni žije.

Kde CD Rubiano Maxisingl vznikalo a je předzvěstí regulérního alba?

Maxisingl vznikal na přelomu let 2009 a 2010 ve studiích Ex-Avik a Pyha.Ktéto desce jsme přizvali baskytaristu Bedřicha Pacelta z Karlových Varů, protože v té době Rubiano nebylo kompletní.

Písně na Maxisinglu určitě nejsou předzvěstí velké desky, jelikož nyní v "plné" sestavě chceme tvořit možná trošku novou energii a konečně vypovídající sound kapely.

Ale určitě to bude stále Rubiano.

Už jste v Buena Vistě někdy hráli?

Ano, loni na podzim. Hrálo senámtam velmi příjemně, protože je tam dobrý zvuk, moc hezká atmosféra a klub navštěvují opravdoví fandové živé muziky.

Který z dalších klubů patří k vašim oblíbeným?

Hodně nás baví třeba klub Watt na Americké třídě rovněž v Plzni, kde je také příjemná atmosféra a dobrý zvuk. Naposledynámho dělal Jakub Polívka.

A co plzeňští muzikanti? Koho si nejvíce vážíte?

Nejvíce mého přítele, srdcem i duchem muzikanta, hudebního režiséra a především zvukaře Pavla Broma z plzeňského studia Ex-Avik, kde Rubiano vzniklo zvukově.

Ještě bych se ráda zmínila o výjimečnost Přemysla Haase, taktéž muzikanta, hudebního režiséra a zvukaře ze studia Pyha, který dělá i špičkový mastering.

Nyní vystoupíte se skupinami Nebylo nás pět a Milo. Líbí se vám?

Muzika kapely Nebylo nás pět je proměosobně ojedinělá a inspirativní. Krásná melodická tvorba, něžná, vznešená a razantní zároveň, označuji ji slovíčkem nářez. Co se týče kapely Milo, jde především o zábavu a vtažení diváka do děje. Mají skvělé texty a velmi dobrou funky taneční muziku.

Viděla jsem je před několika lety na trutnovském festivalu a úplněměfascinovali.

Co bude dělat Rubiano v létě?

Chystáme se na několik festivalů.

Jeden z nejvýznamnějších bude 26. června United Islands of Prague. Také jsme velmi nadšeni z projektu Jiřího Slámy z vydavatelství AVIK, který nás pozval na festival Hudební rej. Ten se uskuteční 19. června na louce u kostela sv. Jiří na Doubravce v Plzni.

Karel Souček

MF Dnes (2010-06-10)

Hlasoplet vydává svoji prvotinu. Po sedmi letech

S debutovým albem Jedním tahem se tento mesíc predstaví plzenský mužský vokální kvintet.
Jedním tahem - tak zní názvev debutového alba, které již tento mesíc predstaví mužský vokální kvintet Hlasoplet.
Zpeváci Petr Berchtold, Zdenek Lahoda, Viktor Fiedler, David Vanác a Jan Fraus puvodne pocházejí z operního souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni a vznik svého souboru datují rokem 2003. Jejich studiová prvotina tak vychází pod krídly hudebního vydavatelství Avik až po sedmi letech. „CD melo být na svete již témer rok a pul, ale kvuli neustálým prutahum, at již ze strany zvuku ci grafiky, se to neustále oddaluje,“ vysvetlil situaci s vydáním kapelník Zdenek Lahoda.
* Proc vaše debutová nahrávka vzniká až tak dlouho po založení souboru?
V prvních letech života kapely jsme hledali pravou tvár. Chvíli trvalo, než se nám podarilo najít správný zpusob aranžování skladeb a také styl vystupování. První pokusy o natocení Hlasopletu se uskutecnily již po dvou letech, ale stále to nebylo to pravé, co jsme od toho cekali. Až potom, v pátém roce života, jsme se rozhodli investovat vetší cástku a pronajmout si profesionální studio a nahrávku uskutecnit. Sejmout zvuk tak, aby v nem zustal prostor a patrícná atmosféra není až tak snadné, jak se na první pohled zdá.
* Jak dlouho jste chystalimateriál a jaké skladby se na desce objeví?
Natáceli jsme v rokycanském studiu Mercury, kde jsme strávili témer celý rok. Deska bude mít pomerne nevšední podobu. Je tam celkem 13 skladeb a všechny jsou spojeny jedním príbehem. Probehne tam tedy asi 45 minut kontinuální hudby, povídání a ruchu. Proto se taky jmenuje Jedním tahem. Objeví se na ní samé známé ci méne známé skladby od ceských i zahranicních autoru. Je to takový prurez naší dosavadní tvorbou. Žánrove je deska naprosto neohranicená.
* A co vaše vlastní písnicky?
Již ted pracujeme na nové desce, kde bychom chteli uplatnit již svoji tvorbu. Je to o dost složitejší, nebot se písnicky musí nejen vymyslet, ale také zajímave zaranžovat a pochopitelne se je musíme naucit, což pro nás v soucasné dobe znamená taky velký oríšek. Jsme rozeseti témer po celé republice a scházíme se mnohem složiteji než pred pár lety. Regionální mutace.
Tomáš Chochole

www.muzikus.cz (2010-06-09)

Drtimosaz: Mraveneček

Drtimosaz ze západočeské metropole nepatří mezi příliš pilné hudební včelky. Šest let po ani ne pětadvacetiminutovém eponymním debutu přichází konečně s druhou, ještě kratší nahrávkou. Obsahuje sice 11 písní, ale opravdu velice stručných. Na druhou stranu to lze brát i jako pozitivum, protože vás tahle deska nestihne začít nudit, což by se u podobného druhu muziky mohlo velice snadno stát.

Drtimosaz totiž hraje velice jednoduchý, skoro až primitivní punk rock s neméně jednoduchým obsahem. Žádná hlubokomyslná filozofie a přemítání o nesmrtelnosti chrousta se nekonají – namísto toho se posluchači dostane jen syrových, úderných a místy zároveň i docela chytlavých popěvků, které dávají vzpomenout na jinou plzeňskou (a svým způsobem kultovní) formaci Bradavice. Čemuž se však nelze divit, když tři pětiny Drtimosazi v Bradavici kdysi působily... Celkově vzato nejde o nic víc než o obyčejný odvazový bigbít: jestli to je málo, to už musí každý posoudit sám.

Zlatý hřeb: Blb obecný

Zní to jako: celkem logicky jako skupina Bradavice

Body: 3 hvězdičky ze sedmi

Petr Korál

Plzeňský deník (2010-03-31)

Nebylo jich pět a debut přináší nové skladby

Naposled je název debutového alba plzeňské alternativní skupiny Nebylo nás pět. Je z místního vydavatelství Avik a obsahuje pět autorských skladeb, které potěší všechny vyznavače tohoto žánru. Deska je vypravena v graficky vydařeném digipacku s dvanáctistránkovým bookletem. "Všechny písně na tomto CD vznikaly zhruba od ledna do června loňského roku. A když jsme se v létě definitivně rozhodli, že je načase něco natočit, přirozeně vyplynulo, že na album zařadíme právě tyto nejnovější skladby. Od těch předešlých jsou kompozičně dosti odlišné a naznačují, že se dále budeme ubírat právě tímto hudebním směrem," vysvětlil zpívající kytarista Štěpán Dyk.

Nahrávání se uskutečnilo v plzeňském studiu ExAvik v režii Pavla Broma. Celý několikadenní pobyt ve studiu a vůbec samotný proces nahrávání byl podle muzikantů skvělý, i když chvílemi dost vyčerpávající zážitek. Při nahrávání totiž vyjdou najevo veškeré nedokonalosti, které jinak lze přeslechnout. Štěpánu Dykovi se plzeňská alternativní scéna těžko hodnotí. "Buď se koncerty alternativních skupin odehrávají tajně, bez vědomí širší veřejnosti, nebo žádná taková scéna neexistuje," směje se. "Na návštěvnost koncertů si však v Plzni nemůžeme stěžovat, takže pokud lze brát Nebylo nás pět za alternativní skupinu, zájem posluchač- stva tady určitě je," zdůrazňuje. Kromě něj tvoří formaci, která vznikla v plzeňském církevním gymnáziu, bubeník Radek Kunc, jeho otec - baskytarista a zpěvák Tomáš Kunc a houslistka Simona Slavíková. Čtveřici se prý nejlépe hraje v Divadle pod lampou, ale oceňuje i nové kluby v Plzni jako například Watt. "Plzeňské hudební scény si vážíme, protože se za poslední roky znatelně rozšířila a z pohledu posluchače je zde možno nalézt široké spektrum žánrů a velmi zajímavých projektů. My logicky nejvíce fandíme projektům okolo církevního gymnázia. Tyto kapely se navzájem ovlivňují a tvoří takový malý samostatný ostrov," uzavírá Radek Kunc.

Karel Souček

www.golias.cz (2010-03-31)

Punková kapela Pod stolem se s hudbou moc nemaže

Absolutně výstižný název si pro své nové album zvolila plzeňská partička Pod stolem. Mazec a hotovo. Tato slova přesně charakterizují jejich punk rock. Dvouminutové úderné vypalovačky a nic kolem toho, žádné zbytečnosti, žádné rozmělňování. Vnitřní stavba písně? Její promyšlený začátek a konec? Vynalézavé aranže? Na to rozhodně zapomeňte.

Sedmnáct nových kousků nahrála trojice Dušan „Feďa“ Utišil, Michal Vaňourek a Venca Vacík, kterým ve studiu Exavik vypomohl Pavel Brom a Tereza Hrubanová. Jedná se o šesté řadové album, které skupina vydala po tříleté odmlce. Nijak se však na muzikantech neprojevila, pořád je to hlavně energický nářez pro všechny pogo tanečníky.

Řada současných punkrockových kapel chce rozšířit svoji fanouškovskou základnu, a proto se na úkor úderného a syrového punku přiklání k melodičtějšímu rocku či dokonce pop rocku. Tento trend formaci Pod stolem nehrozí, stále je v její produkci silně zastoupen punk. To ovšem neznamená, že by na albu absentovaly výrazné melodie a lehce zapamatovatelné refrény.

Na desce převažují rychlé, skočné písničky. K těm nejlepším patří Správnej chlap, Zdar, jsi náš, Tělo zlomený, Každej je tu volnej všem a Šťastnej jako řezník. Melodicky výživné, rytmicky úderné, v tempu odehrané i odzpívané. Chlapci se s tím příliš nepářou, dva tři akordy a je veselo.

K punku nejvíce směřují tvrdé skladby Boxer, Svírá náš osud čas, Mates a Byl tak sám. V nich melodická linka ustupuje syrové naléhavosti a ve vrcholných momentech (hlavně Byl tak sám) dosahují kvalit i takového Visacího zámku. Poslední skupina písniček (V hlavě sníh, Jsem línej) se ubírá spíše ve středním tempu, ale v intencích kapely, takže na nějaké balady či ploužáky tentokrát nedošlo.

Texty formace jsou jasné, upřímné, punkově přímočaré, nic složitého či víceznačného muzikanti sdělit nechtějí. Život prezentují jako poměrně náročnou a těžkou záležitost (práce, samota, únava, ztráta, strach) a východisko spatřují v muzice, kamarádech a barech.

Společnost si zkritizují, ale o politiku se neotírají, asi jim za to nestojí. Některé texty nepostrádají lehkost a humor, občas probleskne vulgarita, ale nikdy není samoúčelná. Stejně jako k němu už léta patří kapela Pod stolem, která natočila další vydařené album. Fungovat bude hlavně na koncertech.

Karel Souček

www.muzikus.cz (2010-03-13)

Pod stolem: Mazec a hotovo

Plzeňští „Podstoláci“ si nikdy nehráli na velké umění. A vlastně je to tak dobře. Ani jejich v pořadí už šesté album (debut Poslední den z roku 1995 vyšel jen jako oficiální kazeta) nepřináší nic víc a nic míň než přímočarý rock’n’roll punk naditý úžasnou energií a zároveň chytlavostí. Když to záměrně (ale opravdu jen lehounce) přeženu, jedna hitovka tu střídá druhou – a že jich tu figuruje hned sedmnáct! Přičemž slovem hitovka rozhodně nemyslím něco, nad čím by si měl slušný člověk odplivnout.

Krátké a úderné, přitom kromobyčejně zpěvné písničky Pod stolem vás přímo neodbytně nutí podupávat si do rytmu anebo vyloženě poskakovat. Zvlášť komické to je v situaci, kdy jdete po ulici, máte tohle album ve sluchátkách a jen stěží zachováváte normální pravidelnou chůzi, protože vás to strhává k nekoordinovaným pohybům (což si autor recenze na vlastní kůži ozkoušel). Kapele pak odpustíte i to, že nabízená myšlenková strava je povětšinou dost nevalné úrovně – jinými slovy, že texty tu fungují spíš jen jako nutná vata.

Zlatý hřeb: Město už znám, V hlavě sníh

Zní to jako: mimořádně melodický punk rock

čtyři hvězdičky ze sedmi

Petr Korál

www.muzikus.cz (2010-02-23)

Jiří Bílý: Projdeme se po ZOO

Psát písničky pro děti je značně ošemetná záležitost. I zkušený tvůrce totiž může snadno zabřednout až po kolena do nechtěné infantilní přitroublosti a stát se karikaturou sebe sama. Málokdo se tomuto nebezpečí dokáže vyhnout s takovou noblesou, jako třeba Petr Skoumal. A právě jeho přístup jako by odkoukal písničkář Jiří Bílý (v 90. letech baskytarista Kurtizán z 25. Avenue), když se také rozhodl spáchat desku pro nejmenší posluchače. Což myslím jako maximální poklonu.

Bílého dětské písně, tematicky stoprocentně „zvířátkovské“, jsou nejen patřičně veselé a hravé, ale především chytré a dobrý vkus neurážející. Navíc byly do života vybaveny v nejednom případě vysloveně nádhernými melodiemi. Nadbytečně nepůsobí ani hojně využitý sbor dětí ze ZUŠ v Poličce. A je vcelku zbytečné přemítat nad tím, jestli se v nich zrovna vyskytuje víc popových, rockových, folkových, bluesových nebo třeba reggae elementů: podstatnější je, že jsou nadmíru povedené a opravdu milé.

Zlatý hřeb: Projdeme se po ZOO, Králík, Morče

Zní to jako: mimořádně vkusné písničky pro naše nejmenší

šest hvězdiček ze sedmi

Petr Korál

MF Dnes (2009-10-10)

Album Plzeňské strašení má pokračování

S příznivým ohlasem posluchačů se setkalo loni vydané CD Plzeňské strašení. Pokračování proto na sebe nenechalo dlouho čekat a nyní přichází na pulty obchodů.
První Plzeňské strašení se na gramofonovém trhu objevilo v říjnu. Iniciátor projektu Jiří Sláma, který je znalcem pověstí z Plzně a širokého okolí, se při jeho vzniku nechal inspirovat knihou plzeňských autorů Markéty Čekanové a Zdeňka Zajíčka Dva tucty plzeňských pohádek a pověstí, která vyšla v roce 2006.

Také druhý dík je kombinací mluveného slova známých herců a moderátorů – Petry Jarošové, Tomáše Šolce, Martina Stránského a písniček renomovaných plzeňských interpretů. Jmenovat lze například kapely Neboysa, Znouzectnost, Navzájem, Strašlivá podívaná.

Domníváte se, že rybník nemůže hořet? O opaku vás na novém cérečku přesvědčí Martin Stránský v pověsti Proč vyhořel rybník Bolevák. Mladší i starší posluchači se také dozvědí, jaký osud potkal loupeživého rytíře na Pecihrádku. Pro konzumenty ostřejších nápojů bude jistě lákavá pověst Jak Božkovští získali nápoj z bylin. O jiné chuti, ale stejně pekelné, je pověst o malých čertech se zvláštním vztahem ke kulinářskému umění. O tom se vypráví v humorně laděné pověsti Komu chutná kolomaz.

Martin Stránský, český představitel seriálového Dr. House, zavzpomínal při práci na nahrávání nového alba na to, že vyrůstal na nedělních rozhlasových pohádkách. „Měly svoje kouzlo. Docela mi chybí. I proto jsem,že se dělají projekty, jako je Plzeňské strašení,“ řekla už dříve známý herec.

Rovněž písničky jsou tematicky zaměřené k celému albu a pojednávají buď o pohádkových postavách, nebose váží k různým místům v Plzni a okolí. Některé skladby jsou staršího data a hudebníci působící na albu už je mají nějaký pátek v repertoáru, ale jiné byly složeny speciálně k vydání tohoto Plzeňského strašení.

O nadšení, se kterým přistupovali tvůrci alba ke své práci, svědčí historka o vzniku úvodní písně Čerti se ženili. Když se Jiří Sláma zmínil plzeňskému hudebníkovi a skladateli Přemkovi Haasovi o tom, že chystá tento projekt, ale že mu chybí úvodní skladba, zmíněný muzikant mu ji do týdne dodal. Do konečné podoby ji dotáhla skupila Neboysa, která tak získala další skladbu do svého repertoáru.

I když je celá deska pojata s nadhledem, je dalším důkazem toho, že se stále mezi námi najdou lidé udržující tradice. S humorem a bez falešného patriotismu.

Zdeněk Raboch

MF Dnes (2009-09-09)

Unikátní projekt spojuje mandolínu a klasické mistry

V rámci dalšího z obnovených Večerů s písničkou v plzeňském divadélku JoNáš vystoupí zítra na jeho pódiu od půl osmé večer špičkový mandolinista Petr Vrobel. Hudebník zde slavnostně pokřtí svůj nový projekt, který mu před několika týdny vydalo hudební vydavatelství Avik. Deska Mandolin in Time III bude mít hned několik zajímavých kmotrů.

Hudební projekt navazuje na dvě předchozí alba a opět spojuje hudbu starých mistrů a klasických autorů jako jsou J. S. Bach, W. A. Mozart, G. F. Händel či N. Paganini v provedení mandolíny. Na nahrávání této desky se například podíleli celosvětově uznávaný hudebník Radim Zenkl, dále Michal Röhrich, Štěpán Kos, Vlaďka Bauerová a Přemysl Kubišta.

„Tato nahrávka se od předchozích dvou výrazně liší. První byla hodně komorní, druhá hodně pestrá a barevná. Třetí s podtitulem Mandopictures je opravdu poskládaná jakoby z malých obrázků – vesměs z krátkých skladeb, tvořících jakousi mozaiku, výtvarně doprovázenou obrázky na motivy mandolíny od mariánskolázeňské výtvarnice Verunky Tyrychtrové. Ale nové je hlavně to, že jsem poprvé nahrál mandolínu se zpěvem Vlaďky Bauerové a Přemysla Kubišty,“ představil svůj nejnovější hudební projekt Petr Vrobel.

Pro uživatele počítačů je na tomto albu i videoklip unikátního tělesa The MaMaMaMandolin Quartet, se kterým Petr Vrobel mimo jiné odehrál několik koncertů ve Španělsku. Technika ve studiu hudebníkům navíc ještě umožnila jeden zajímavý experiment – jako bonus se na albu objevila i skladba Czardas (nahraná už na MIT II) s přidanými ruchy, které vytvářejí skladbě rámec příběhu.

„Většinou se snažíme sáhnout po literatuře buď původně psané pro mandolínu anebo po známých transkripcích. Hrajeme ale stejně mnoho skladeb psaných pro jiné nástroje – housle, flétna s doprovodem kytary anebo si upravuji skladby psané pro kytarová dua. No a hlavně si vybíráme skladby, které se nám líbí a u kterých máme pocit, že by mohly zaujmout posluchače. Já sám sbírám literaturu pro mandolínu už dlouhý čas a tak mám zatím pořád kam sáhnout,“ vysvětlil podněty k hudební inspiraci Petr Vrobel.

Tomáš Chochole

Plzeňský deník (2009-07-15)

Chodsko straší laskavě a vtipně

Půl roku po albu Plzeňské strašení se na trhu objevila podobně sestavená nahrávka Chodské strašení. Opět ji v hravém obalu vydal plzeňský AVIK a na více než pětasedmdesátiminutové ploše přináší pověsti, pohádky a písničky z Domažlic, Horšovského Týna, Poběžovic, Bělé nad Radbuzou a Chudenic.

Zhruba polovinu položek alba zastupují pohádky a pověsti z knihy Půl kopy pohádek a pověstí z plzeňského kraje autorů Markéty Čekanové a Zdeňka Zajíčka a z CD Strašidelné pověsti z plzeňského kraje II. Jsou přehledně a dramaticky napsané a působivě odvyprávěné, nepostrádají vtip, nadhled a ve většině případů zrnka pravdy, když se legendy dostávají do souvislostí s realitou.

Nejvýrazněji vyznívá pověst Rozkvět a úpadek semošického zámku v podání souboru Ludvíci. Jako jediná je inscenována v podobě divadelního představení s herci, zvuky i scénickou hudbou. Navíc je hodně vtipná a herci si příběh viditelně užívají.

Hudební složku otevírá kapela Chodská vlna s lidovou písní Rozkázal pan rychtář. Ta z úvodního pochodového rytmu rozkvete v pestrý a nástrojově bohatý folklor. Folk - rock zastupuje Slepá kolej a její Jan, melodický hit s velice zpěvným refrénem. Strašlivá podívaná míří k tradičnějšímu folku s výraznou flétnou a nezaměnitelným vokálem zpěvačky Ivy Valečkové. Velice živý a hravý folkrock přináší melodická písnička Pro čerty tma v podání Hradního dua, ke středověkým trubadúrům odkazuje rytmický Dráteník plzeňské legendy Navzájem. Celé album uzavírá křehká balada Pohádka, kterou přispěla skupina Grasscocktail.

Chodské strašení straší nejen vojnou, válkou, Satanem nebo čerty, ale především zlými a chamtivými lidmi, vypočítavým správcem či zámeckou paní. Strašení je to však laskavé, milé a humorné. Nové album však ne - ní určeno pouze patriotům Chodska. Určitě potěší všechny milovníky melodických písní a kultivovaného mluveného slova.

Karel Souček